Oheň je soubor malých povídek. Povídky nemají hlavního hrdinu, a vyprávějí o osudech francouzských vojáků v první světové válce. Vojáci vidí válku jako něco odporného a nesmyslného, jako rozmar vyšších vrstev, jako nesmyslné zabíjení. Ve městech daleko od front naopak berou válku jako něco samozřejmého, být na frontě znamená velké vlastenectví, zabíjení je něco naprosto normálního. Obyčejní vojáci se vůbec nechtějí zabíjet, když se někdy omylem vplíží do nepřátelského zákopu, většinou na ně Němečtí vojáci jen volají “kamarad” a nevraždí se. V jedné kapitole dokonce pomůžou jednomu francouzovi dostat se do německého pásma za svou manželkou. Nejdepresivnější je povídka Oheň. Je o velkém útoku, kdy sice postoupí Francouzi o několik německých příkopů vpřed, ale za cenu mnoha obětí na lidských životech. Poslední povídka, Úsvit, vypráví o tom, jak musela jít četa o které se vypráví v celé povídce jít kopat zákop. Uprostřed práce je začnou odstřelovat, a navíc narazí na pramen. Když se dostanou k prvním zákopům, vidí jak vojáci vylézají a prchají, protože se voda nasákla už až sem, a zákopy se začínají hroutit… Ráno, když se proberou, vidí jen spoušť. V knize je zdůrazňována nesmyslnost války.